Psychologická partnerská poradna v Jičíně
PhDr. Zuzana LiškováNetrhejte, neslepujte, přijďte se poradit
Provoz poradny obnoven. Konzultace je možné objednávat na telefonu 775 931 363.
Poradna pomůže řešit krizi v partnerských vztazíchTrápí vás problémy v soužití s partnerem, řešíte rodinnou krizi? Pomoci vám může soukromá psychologická poradna v Jičíně zaměřená na partnerské vztahy. Terapeut pomůže klientům nejen ve snaze překlenout partnerský nesoulad a zachránit rozpadající se vztah, ale často řeší i následky rozchodů, které bývají pro oba či jednoho z partnerů rovněž velmi stresující a těžko se s nimi sami vyrovnávají.
Návštěva psychologické poradny přestává být v posledních letech něčím neobvyklým, přesto lidé vyhledají odbornou pomoc většinou až ve chvíli, kdy manželství nebo partnerství uvízlo v hluboké krizi. Předcházejících signálů, že se krize blíží, si většinou nevšimnou nebo jim záměrně nechtějí věnovat pozornost. K projevům hrozící krize vztahu patří například postupné omezování komunikace, změna dialogu na monology či plíživé narůstání nezájmu o společnost partnera, chronická nespokojenost ve vztahu, vytrácení se radosti ze soužití... Partnerům je potřeba v takové chvíli pomoci hledat nové způsoby, jak komunikovat, jak najít společné zájmy a jak dál společně žít.
Dohodněte si telefonicky schůzku v partnerské poradně nebo na jiném místě kterýkoli den na čísle 775 931 363. Poradna sídlí v Jičíně na nábřeží Irmy Geisslové v nové zástavbě za kinem a termíny konzultací je možné přizpůsobit potřebám a možnostem klientů.
Nezůstávejte se svými problémy samiNetrhejte uvadající vztah, neslepujte vztah rozbitý, a hlavně nezůstávejte se svým problémem sám. Rozchody jsou přes svoji rozšířenost tak obtížně řešitelné, že na ně „zdravý selský rozum“ nestačí. Přirozené obranné reakce mívají opačný účinek, vztah posouvají do bludného kruhu. Rozchod probíhá v několika fázích, v každé z nich se navrhovatel rozchodu a obránce vztahu chovají jiným způsobem, přičemž pro oba existují vhodné vzorce chování, které snižují ztráty na obou stranách. Proto moje pomoc spočívá zejména ve zprostředkování vhledu, laicky řečeno usnadňuje klientům pochopení toho, co se děje a co se s tím dá dělat. Ne všechny případy končí obnovením partnerského soužití, stejně jako v medicíně i v psychologii se vyskytují „nevyléčitelné“ případy, kdy jediným řešením je ukončení neuspokojivého vztahu.
Na rozchod se totiž můžeme podívat i jinou optikou: pro někoho může být přímo osvobozující, může znamenat nalezení duševní rovnováhy, obnovení sebeúcty, příležitost k navázání nového vztahu. Nezbytným předpokladem pro to, aby nový vztah byl kvalitní, je porozumění příčinám rozpadu předchozího vztahu, přiznání svého podílu, smíření se se ztrátami, které rozchod vždy přináší... To ale znamená nařídit si určitou „partnerskou karanténu“, nevrhat se hned do „náplastového“ vztahu, ve kterém již samotná volba nového partnera je ovlivněna předchozím vztahem a obranná reakce na nedávné negativní prožitky často vede k navázání vztahu, který slibuje „bezbolestnost“, tzn. „nic vážného“, takže mnohdy jde o partnera značně neperspektivního :( A proto: dejte svému vztahu šanci, pokud ale přesto vaše soužití s partnerem je zdrojem pouze negativních emocí, vzmužte se (případně pochlapte se) a přijďte se poradit :)
Zuzana Lišková
|
PhDr. Zuzana Lišková: Sdílení versus tajemstvíTouha po sdílení kromě toho, že je romantická, je také majetnická, je mimo jiné projevem touhy vlastnit partnera celého, a to výlučně a navždy. Tato tendence bývá nejvýraznější v období zamilovanosti. Vědět „úplně všechno“ chtějí mnohdy i v dalších fázích partnerství ti žárlivější z nás. Obecně se má za to, že muž žárlí na ženinu minulost, ženy na mužovu budoucnost. Proto moudré ženy, které tuší, že muž – mnohdy podvědomě – považuje sexuální nedostupnost své ženy za důležitou, nemluví zbytečně o svém předchozím partnerovi, partnerech. Na oplátku moudrý muž svoji zralou ženu nezatěžuje líčením toho, jak mu mladičká kolegyně pláče na rameni.
V partnerství by nikdy nemělo být již vše řečeno. Každý by měl mít svůj tajný kout, kam nechá toho druhého nahlédnout jen velmi vzácně a v pološeru. Je sice pravdou, že k mnohokrát čtené knize se někteří rádi vracejí, většinou však proto, že jsou schopni tam najít vždy něco, co jim uniklo, čemu třeba nerozuměli. Potřeba nových podnětů je u dětí nezbytnou podmínkou vývoje, u dospělých funguje jako obrana proti stagnaci. V partnerství proti únavě ze vztahu. Partnerské stereotypy přinášejí nudu, ta zas plodí potřebu změny – odsud je už jenom kousek k navázaní nového vztahu, což někdy vede k ohrožení stávajícího, případně k jeho rozpadu.
Také se říká, že přátelství umírá na lež, zatímco láska na pravdu. To je další dobrý důvod k nevyznávání stoprocentní upřímnosti v partnerství. Upřímné sdělení manželky, že se jí vždy líbili velcí chlapi, 160 centimetrů vysokého manžela rozhodně nepotěší. Stejně tak neskrývaný obdiv muže k vnadám sousedek nevzbudí nadšení u manželky s podprsenkou velikosti A. Do této kategorie paří i další pravdy o neměnných danostech týkajících se vzhledu a schopností partnera. Rovněž kritické připomínky na adresu jeho rodičů, sourozenců, přátel nejsou tím správným okořeněním vztahu. Dokonce není ani úplně šťastné dělat si z partnera psychoterapeuta.
Z různých anket vyplývá neochota mužů poslouchat stížnosti žen na jejich celulitidu, nadváhu atd. Jde o to, že muži mají tendenci věci řešit a jsou nesví, když tak nemohou činit. K tomu u některých přistupuje i nelibost způsobená tím, že za jedno z kritérií úspěšnosti považují atraktivní partnerku. Ženy zas nerady slyší o mužových selháních (i když muži o nich mluví mnohem méně než ženy o svých komplexech). Za odmítáním těchto zpovědí je zas archetypové ženské očekávání, že muž je ten silnější. Třináctá komnata ale nesmí být příliš velká. Pak by se mohlo stát, že na partnera by zbylo jenom skromné podkroví. Má to být přesně naopak. Partneři mají sdílet rozlehlý společný prostor, jejich privátní komůrky mají být skromné. Rozhodně se v nich ale nemají skladovat omamné látky, jako je např. vlastní profil na Seznamce, případně látky vysoce toxické, jako je existence mimomanželského vztahu.
Pokud jste v období zamilovanosti vybudovali společný prostor, kde vy ani váš partner nemáte svůj koutek, ihned to dožeňte! Jak? Začněte u sebe! Zkuste to podle receptu Michala Tučného: „Nikdy neřekla, kam jdeš, kdy přijdeš a kde jsi byl...“ Nechte to na něm, na ní; když bude chtít, sdělí. Mějte opět svůj okruh přátel, věnujte se tomu, co vás dřív bavilo. Samozřejmě také společné přátele, společné koníčky. Něco svého, hodně společného. Pak se vám nestane, že nebude o čem mluvit, že vás to jaksi přestane bavit, že to vyšumí.
(Pro Moji psychologii, září 2010)
PhDr. Zuzana Lišková pro časopis Glanc o hádkáchHádky spojují – praví stará lidová moudrost. Hádky nám navíc umožňují poznat sebe sama, poskytují nám zpětnou vazbu. Potlačování negativních emocí, programové vyhýbání se hádkám ve vztahu je nezdravé, vede k pocitům nesvobody, někdy nakonec až k touze opustit partnerské pole.
Jistě existují páry, které se nehádají. V období zamilovanosti jsme šťastní, chováme se mnohem lépe než standardně, partnera vnímáme přes filtr zamilovanosti, tzn. vidíme jenom to, co vidět chceme. Díky tomuto dvojímu zkreslení důvody k rozmrzelosti, rozčarovanosti, zklamání neshledáváme – nemáme proč se hádat. A naopak – v některých dlouhodobých partnerstvích k hádkám také nedochází – důvody jsou méně povznášející – lhostejnost, odcizení, nezájem.
Jiní se zas ve snaze naplnit ideál „harmonického vztahu“ rozhodnou nedávat najevo své negativní pocity (že se cítí dotčeni, rozzlobeni, uraženi). Ve finále dosahují pravého opaku. Člověk je totiž naprogramován na rovnováhu rozumu, citu a intuice, jakmile cíleně vyřazuje některou z těchto psychických složek, dochází k narušení nutné rovnováhy – k disharmonii.
Hádka je pro partnerství velmi důležitá. Ne však každá, pouze tzv. konstruktivní. Aby byla opravdu takovou, je dobré dohodnout si pravidla. Takže: zvolit vhodné místo a čas, rovněž délku trvání (nedoporučuje se více než deset minut). Mluví vždy jen jeden, a to v první osobě (mrzí mne to, naštvalo mne tamto). Cílem není porazit partnera, ale naučit se vyjadřovat své pocity, zároveň se dovědět o pocitech toho druhého. Tak se vytváří prostor, kde oba mohou zažívat pocity svobody a volnosti.
Glanc, červenec 2010
Další články
Ohlasy
|
© Zuzana Lišková | www.partnerskaporadna.cz