Psychologická partnerská a manželská poradna v Jičíně

PhDr. Zuzana Lišková
Netrhejte, neslepujte, přijďte se poradit
Provoz poradny obnoven. Konzultace je možné objednávat na telefonu 775 931 363.
Objednávky na telefonu:
775 931 363
E-mail:
Sídlo poradny:
nábřeží Irmy Geisslové 605 A, Jičín

Poradna pomůže řešit krizi v partnerských vztazích

Trápí vás problémy v soužití s partnerem, řešíte rodinnou krizi? Pomoci vám může soukromá psychologická poradna v Jičíně zaměřená na partnerské vztahy. Terapeut pomůže klientům nejen ve snaze překlenout partnerský nesoulad a zachránit rozpadající se vztah, ale často řeší i následky rozchodů, které bývají pro oba či jednoho z partnerů rovněž velmi stresující a těžko se s nimi sami vyrovnávají.
Návštěva psychologické poradny přestává být v posledních letech něčím neobvyklým, přesto lidé vyhledají odbornou pomoc většinou až ve chvíli, kdy manželství nebo partnerství uvízlo v hluboké krizi. Předcházejících signálů, že se krize blíží, si většinou nevšimnou nebo jim záměrně nechtějí věnovat pozornost. K projevům hrozící krize vztahu patří například postupné omezování komunikace, změna dialogu na monology či plíživé narůstání nezájmu o společnost partnera, chronická nespokojenost ve vztahu, vytrácení se radosti ze soužití... Partnerům je potřeba v takové chvíli pomoci hledat nové způsoby, jak komunikovat, jak najít společné zájmy a jak dál společně žít.
Dohodněte si telefonicky schůzku v partnerské poradně nebo na jiném místě kterýkoli den na čísle 775 931 363. Poradna sídlí v Jičíně na nábřeží Irmy Geisslové v nové zástavbě za kinem a termíny konzultací je možné přizpůsobit potřebám a možnostem klientů.
Ceny: individuální konzultace: 300 Kč / 1 hodina
párová terapie: 350 Kč / 1 hodina
Zuzana Lišková

PhDr. Zuzana Lišková

Kvalifikace:
psychologie na Filozofické fakultě UJEP Brno, postgraduální studium manželského poradenství na Filozofické fakultě UK Praha, doktorát z poradenské psychologie na Filozofické fakultě UK Praha

Praxe:
manželské poradenství: Manželská a předmanželská poradna Jičín
klinická psychologie: Psychiatrická léčebna Praha

Nezůstávejte se svými problémy sami

Netrhejte uvadající vztah, neslepujte vztah rozbitý, a hlavně nezůstávejte se svým problémem sám. Rozchody jsou přes svoji rozšířenost tak obtížně řešitelné, že na ně „zdravý selský rozum“ nestačí. Přirozené obranné reakce mívají opačný účinek, vztah posouvají do bludného kruhu. Rozchod probíhá v několika fázích, v každé z nich se navrhovatel rozchodu a obránce vztahu chovají jiným způsobem, přičemž pro oba existují vhodné vzorce chování, které snižují ztráty na obou stranách. Proto moje pomoc spočívá zejména ve zprostředkování vhledu, laicky řečeno usnadňuje klientům pochopení toho, co se děje a co se s tím dá dělat. Ne všechny případy končí obnovením partnerského soužití, stejně jako v medicíně i v psychologii se vyskytují „nevyléčitelné“ případy, kdy jediným řešením je ukončení neuspokojivého vztahu.
Na rozchod se totiž můžeme podívat i jinou optikou: pro někoho může být přímo osvobozující, může znamenat nalezení duševní rovnováhy, obnovení sebeúcty, příležitost k navázání nového vztahu. Nezbytným předpokladem pro to, aby nový vztah byl kvalitní, je porozumění příčinám rozpadu předchozího vztahu, přiznání svého podílu, smíření se se ztrátami, které rozchod vždy přináší... To ale znamená nařídit si určitou „partnerskou karanténu“, nevrhat se hned do „náplastového“ vztahu, ve kterém již samotná volba nového partnera je ovlivněna předchozím vztahem a obranná reakce na nedávné negativní prožitky často vede k navázání vztahu, který slibuje „bezbolestnost“, tzn. „nic vážného“, takže mnohdy jde o partnera značně neperspektivního :( A proto: dejte svému vztahu šanci, pokud ale přesto vaše soužití s partnerem je zdrojem pouze negativních emocí, vzmužte se (případně pochlapte se) a přijďte se poradit :)
Zuzana Lišková

Když vybíráš, měj oči otevřené, když máš vybráno, přivři je

...tak nějak zní lidová moudrost. Řídit se touto zásadou je velmi těžké, brání nám v tom „filtr zamilovanosti“, kdy podvědomě vnímáme na partnerovi přednostně to pozitivní a negativní vjemy potlačujeme. Zkreslené vnímání zamilovaných je způsobeno neurohumorálními změnami, ke kterým ve fázi zamilovanosti dochází. Zmíněný filtr však nefunguje dokonale, natož dlouhodobě. Takže i ty méně pozitivní signály k milujícím časem dorazí.
Jak s nimi naloží, záleží na: intenzitě lásky, typu osobnosti (easy-going jde dál, nezatěžuje se „detaily“, úzkostný typ začne řešit „dilema“), na aktuální pozici jedince na „trhu“ (jinak se rozhoduje mladá, přitažlivá hvězda, jinak starý, nezajímavý outsider), na předchozích zkušenostech s partnery, také např. na manželství rodičů, na míře přijetí rodiči...
O „přehnané lásce“ se mluví nejčastěji v souvislosti s láskou mateřskou. Někdy je přehnaná i ta partnerská. Motivů je zas nepřeberně: od komplexů méněcennosti přes extrémní submisivitu, citovou deprivaci v dětství až po mesiášský syndrom. V rámci širší normy také můžeme pozorovat, že jeden miluje víc než ta druhá (nebo jedna víc než ten druhý). V takových případech není nutno podléhat panice.
Jednak: vztahová dynamika funguje v čase mimo jiné i tak, že dochází k výměně pozic – závislejší se stane tím méně závislým a naopak. Pokud by však přemíra vlastní lásky člověka znepokojovala, nemusí se nutit k oslabování svých citů, měl by si pouze naordinovat minimalizaci projevů své lásky. Takže např. počká s vyznáním až na partnerovo, odpustí si věčné dotazy ohledně partnerových citů, upustí od různých „službiček“, nebude to vždy on/ona, kdo je iniciátorem milostných her, nebude vyžadovat neustálou přítomnost partnera...
(Pro Moji psychologii, prosinec 2010)

Když je žena příliš chytrá

Pokud má muž dobré sebehodnocení, „příliš chytrá žena“ mu nevadí. Mnohdy ale vysoká inteligence pudí ženy k profesionální seberealizaci, čehož důsledkem je fakt, že rodina pro ně není prioritní. A to již mužům vadí. Přes výrazný posun v postojích mužů (zejména těch mladých) pořád přetrvává dělení prací na „ženské“ a „mužské“.
Objevuje se i nový fenomén – angažovaný otec: mnozí mladí otcové se intenzivně identifikují s rolí otce, pokud však manželka není stejně nadšenou matkou, otcové prožívají obdobné rozčarování jako předchozí generace matek, které se nerady smiřovaly s nižší zainteresovaností otců svých dětí.
Navíc v mužích archetypálně dožívá potřeba ženu chránit, pomáhat jí a starat se o ni. A kdyby jen to! Muž chce být obdivován a respektován. Pokud je žena silná, soběstačná, nezávislá, bere mu vítr z plachet, ochuzuje ho o ten opojný pocit vlastní mužnosti.
I proto mají inteligentní krasavice mnohdy problém najít partnera pro život. A pokud se z nich stanou úspěšné podnikatelky, zatímco jejich manželé setrvali v zaměstnaneckém poměru s polovičním platem, tito jsou jim často nevěrní se sekretářkami, servírkami, prodavačkami...
Úspěšné ženy se jistě shodnou na tom, že pokud platí to známé „v nouzi poznáš pravé přátele“, stejně pravdivé je i „když se ti daří, ti nepraví tě opouštějí“. Pokud však váš úspěch vaše přátele znejisťuje, případně vzbuzuje jejich závist, smiřte se s jejich ztrátou, v podstatě nestojí za to, abyste o jejich přízeň bojovali.
V zájmu spravedlnosti musím dodat, že některým „hvězdám“ opravdu jejich úspěch stoupne do hlavy natolik, že jsou pak hůře stravitelné, těm lze jen připomenout: cestou nahoru zdrav ty, které míjíš, při cestě dolů je totiž budeš znovu potkávat.
(Pro Moji psychologii IV/2010)

Ohlasy

Jak jsem se „propatlala“ životem

W. Shakespeare: Rány, které si člověk způsobí sám, se léčí těžko. Můj dodatek: Některé z nich si doneseme až do hrobu. Aby jich bylo co nejméně, o to více se musíme snažit na sobě pracovat.
Již dříve jsem pochopila nedostatky, které jsem si přinesla do svého dospělého života. Například: jak se vyrovnávat se ztracenými láskami, křivdami a nespravedlností, jak nejlépe vychovávat dítě, jaké postoje zaujmout v různých životních situacích. V době mládí byla po ruce vždycky nějaká kamarádka, která mě vyslechla, pokývala hlavou, ale nikdy mi nemohla dát kvalifikovanou radu, neboť odborné znalosti neměla a zkušenosti, které by se na můj problém hodily, také ne. Nikdy jsem problémy neřešila doma, protože vím, že rodič nemůže být spravedlivý „soudce“, a o rodičovskou lítost jsem nestála.

Zkuste psychologa, třeba vás to bude bavit

Řadu lidí ještě dnes děsí už pouhá představa, že by měli hledat pomoc u psychologa. Svůj díl na této obavě nese určitě i společný slovní základ s pojmem psychiatr, který vyvolává zavádějící pocit, že něco takového mezi normální lidi nepatří. Nejsem přece blázen, abych tohle potřeboval, říká si kdekdo.
Pokud vyhledáte psychologickou pomoc, neznamená to ale, že jste případ pro dr. Chocholouška. Naopak jste projevili duchapřítomnost, kterou vám mohou mnozí doposud jen závidět. Dokonce i když nemáte žádný velký problém, můžete objevit plno skrytých zákonitostí, jejichž poznání vám poslouží k obohacení života.
© Zuzana Lišková | www.partnerskaporadna.cz